Electroacoustic composition: Mlčení ptáčků v else (1970)
Team Brno s dirigentem J. Hanouskem nad partiturou týmové skladby (1968) – zleva: Rudolf Růzička, Alois Piňos, Arnost Parsch, Milos Stědroň, Jiří Hanousek
Kompoziční tým Brno zkomponoval skladby sólistické, komorní, vokální i orchestrální. Týmové skladby, na nichž je jednou ze složek elektroakustická hudba, jsou dvě, a ryzí elektroakustické skladby bez účasti živě hrané hudby jsou také dvě.
Orchestrální skladbou s podílem elektroakustické složky je dílo “Peripetie”. Vokální symfonie “Ecce homo” na text Josefa Berga, Aloise Piňose a na úryvky z evangelia sv. Jana a Kafkových románů “Proces” a “Zámek” je zkomponována pro soprán, bas, orchestr a elektroakustickou složku.
“Peripetie” /o trvání 16’35”, třívěté/ i “Ecce homo” /o trvání 31’30”, v jednom proudu/ byly koncipovány jako první po založení Kompozičního týmu Brno (1967) během r.1968 a dokončeny na začátku r.1969. Měly premiéru na Expozici experimentální hudby v Brně 15.4.1969 na koncertě, na němž se obecenstvu poprvé představil brněnský kompoziční tým a na němž kromě výše zmíněných skladeb bylo provedeno i týmové “Divertissement” /komp.1969/, skladba bez elektroakustické složky. Tyto tři skladby vytvořily celovečerní program koncertu. Pořad byl prokládán mystifikačním textem Josefa Berga “Symposium de Haugwitz a Nová hudba”, který přednesl J.Berg s Aloisem Piňosem. Text zazněl na začátku koncertu a též mezi jednotlivými skladbami. Celý koncert nastudoval šéf orchestru Studio autorů Jiří Hanousek se svým orchestrem, zpívala Jaroslava Jánská a Richard Novák. Pořad včetně symposia natáčel čs. rozhlas. Koncert se konal ve velkém rozhlasovém sále, tehdy zvaném “Dukla” na brněnské Kounicově ul, Těšil se mimořádnému zájmu a sympatiím posluchačů i odborné kritiky.
Veřejný koncert – premiéra týmové skladby Hlasová vernisáz – Dům umění Brno 28.9.1969, dirigent: J. Hanousek, sóla zprava: Richard Novák, Jaroslava Janská, za mikrofonem basklarinetista Josef Horák
Elektroakustickou složkou v “Peripetiích” byla hudba elektronická i konkrétní. Úkoly v týmu byly rozděleny, a v tomto případě hlavním realizátorem EA složky byl Rudolf Růžička. V díle “Ecce homo” byla podle projektu Arnošta Parsche EA složkou jen konkrétní hudba. Part “magnetofonu” je v Peripetiích vytvořen ze zvukového materiálu z kontaktních mikrofonů umístěných v různých bodech visící kovové desky, jejíž rozeznívání bylo prováděno pomocí smýkání a úderů rozličnými předměty na plochu desky a struny připevněné ke kovové desce v několika bodech. Z takto vyrobených základních zvuků byly pomocí montáže, mixáže a potřebných elektronických zvukových úprav vyrobeny prostorové čtyřkanálové barevné plochy s výrazem a stavbou odpovídající požadavkům partitury. Ve skladbě “Ecce homo”, která je jakýmsi zamyšlením nad životem soudobého člověka, je mgf. part čtyřkanálovou koláží významově konkrétních zvukových pásem: jde tu např.o křik a zpěv dítěte, kontrapozici čtyř dětských sborů, čtyř jazzových ansamblů a pod. Vpády hudby z mgf. pásu byly v obou skladbách vmontovány na základě celkového plánu tektoniky. Pokud jde o živý zvuk, byly obě tyto skladby vytvořeny z týchž šesti základních zvukových objektů. Vlivem různých, předem připravených koncepcí, různého rozsahu a formy a zvláště vlivem naprosto rozdílného zformování a žádaného výrazu se ovšem obě díla vzájemně naprosto liší, čemuž výrazně napomáhá i úplně rozdílný charakter EA složky v obou skladbách.
Zcela jiný charakter má EA skladba “Mlčení ptáčků v lese”. V záměrném kontrastu k mystifikačnímu názvu jde o velmi hlučnou bizarní skladbu, připravenou pro experimentální koncert v Křížové chodbě Nové brněnské radnice 2.6.1970. Hudba a pódiové produkce simultánně rozeznívaly všecky prostory křížové chody, v nichž se publikum podle chuti přemísťovalo z akce do akce. “Mlčení ptáčků v lese” celý pořad při zhasnutém osvětlení uzavíralo. Mělo plnit funkci jakéhosi podivného groteskního hudebního hororu. Šlo o jednovětou koláž, v níž se v transformacích objevují a překrývají úryvky různých skladeb nejen autorů týmu, ale i kolegů a přátel, kteří o svém “autorství” ani nevěděli a na koncertě je čekalo překvapení /např. J.Berg a M.Ištvan/. Technologicky šlo o hudbu ryze konkrétní. Skladba trvá 13’15”.
Zatímco “Mlčení ptáčků v lese” mělo volnější charakter /měli jsme předem jen obecnější představy o rázu a poslání skladby, ale ne závazný přesný plán průběhu skladby/, elektronické “Capriccio” bylo velmi přesně, přísně,důkladně a detailně naprogramované. Název je však opět mystifikační, protože rozhodně nešlo a nemělo jít o žádnou veselou, rozmarnou skladbu, spíše naopak. Je to elektronická abstraktní jednovětá skladba, vytvářená velmi omezenými technickými prostředky, které nám zařízení brněnského rozhlasu tehdy mohlo poskytnout /generátory, filtry…./. Trvá 10’30”. Skladbu jsme realizovali v době stupňující se normalizace, kdy elektronická laboratoř měla z brněnského rozhlasu zmizet nadobro, a proto práce na “Capricciu” trvala velmi dlouho. Frekvence jsme získávali jen s obtížemi. Výroba trvala od r.1972 do 1974, kdy byla skladba dokončena. Je to poslední EA skladba, vyrobená v brněnském rozhlase. Stávající zařízení, ostatně primitivní a zastaralé, bylo pak zčásti převedeno na JAMU a pak sloužilo studijním účelům, ostatní zlikvidováno. Ale to už je jiná kapitola.
Všecky jmenované skladby vytvořil kompoziční tým ve složení Alois Piňos, Arnošt Parsch, Rudolf Růžička a Miloš Štědroň.
Alois Piňos